Na louce zářivě zelené,
kde květy hrají všemi barvami nebeskými,
se prohání kočka černá jako noc,
lesklá, jakoby byla pokrytá rosou.
V tichu hladí trávu sametovou, mihotavá,
jak stín pod měsíčním světlem.
A vše kolem ní ožívá v tanci,
v harmonii barev, vůní a pohybu.
Její oči jako dvě tajemné perly,
odrážejí svět plný divů,
a v jejím pohledu je klid,
stejně jako v srdci této krásné louky.
Tak příběh plyne, den za dnem,
o kočce černé na louce zelené,
kde každý květ je součástí básně
a každý den je novou písní života.
