Ukotvení
Pod hladinou dní, kde vítr už neklade otázky,
roste tiché vědomí — že jsem tam, kde mám být.
Ne jako strom, co se bojí změn,
ale jako ten, co ví, že každá větev je jeho.
Našel jsem místo, kde se země nadechuje se mnou,
kde kroky nejsou hledáním, ale návratem.
Mé kořeny nejsou pouta, jsou paměť —
všeho, čím jsem prošel, všeho, co mě drží.
A mysl?
Ta se ukládá do měkkého mechu přítomnosti,
už nehledá dál, jen naslouchá jak domov šeptá:
„Jsi tu. A to stačí."
