Nastavení
Z hlíny bolesti vyrostla čekanka, v modrém květu nese tichou vzpomínku. Na dny, kdy srdce mlčelo ve stínu, a čas byl jen nitkou mezi vteřinou a věčností.
Čekala — jak jméno její praví — na světlo, co zlomí mlhu v duši. Až jednou slunce pohladí její lístky, rozkvete v naději, co léčí i nejhlubší rány.
Její květ je jako slib: že smutek není konec, jen přechod. Že i v nejdelším čekání se rodí proměna — tichá, ale pravdivá.
A člověk, co ji spatří, pozná, že osud není pevný kámen, ale řeka, co plyne dál — s novou silou, s novým snem.
materiál: smalt a chirurgická ocel
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
