Galerie šperků

Vůně teplého večera se zvedá z vojtěškového pole jako hebký závoj, který se ti omotá kolem ramen a vtáhne tě zpět do chvíle, kdy svět voněl poprvé.   Listy šeptají o...

Z popela se zvedá fénix, strážce mého návratu k sobě.    Jeho plamen bolí, ale probouzí ve mně sílu, která neumí zaniknout,  jen se mění, zraje a znovu...

Boží oko nade mnou bdí jako světlo, které nic neskrývá. Jeho pohled je moudrost, jež vidí dál než mé obavy, a ochrana, která mě obklopuje i v tichu mezi myšlenkami. V jeho...

Krásný duhový oblouk se rodí z dechu světla a deště, a v jeho barvách tiše pulzuje naděje. Jako jemná ruka nás vede vpřed, k místu, kde láska dozrává a štěstí čeká, až ho...

Každý z nás nese v hlubinách malou jiskru, nenápadnou jako zrnko hvězdného prachu. Někdy spí, někdy se schová pod stíny dní, ale nikdy nezhasne. Stačí dotek laskavého slova,...

Černá kočka kráčí nocí, srst má hladkou jako samet stínů. Na krku jí září briliantový obojek, malé souhvězdí, které si nese s sebou, kamkoli se rozhodne jít. Její krok je...

Zlatý retrívr běží podél břehu, srst mu září jako ranní slunce na hladině. Voda je jeho království — skočí do ní s radostí, která dokáže probudit i ospalý den. Když se vrátí,...

Říká se, že jablko poznání vyrostlo z dechu samotného úsvitu, když se svět poprvé odvážil podívat sám na sebe. Jeho kůra září jako krev hvězd a uvnitř se otáčí spirála pravd,...

V ranním oparu kráčí slon, jehož kroky jsou měkké jako modlitba. Na čele nese světlo pradávných bohů a v chobotu ukrývá jiskru štěstí, které rozdává tiše, bez nároku na dík....

Kdysi dávno, když noc ještě neměla jméno, přišla za Velkou matkou malá dívka, kterou trápily sny těžké jako kameny. „Proč mě pronásledují?“ ptala se, ale odpovědí byl jen šum...

Na přídi malé lodi stála dívka  a oceán byl větší než všechny mapy světa.  Vítr jí mluvil do vlasů  řečí, kterou se učí jen ti odvážní.  Neptala se, zda...